AMD. Název firmy, který slyšel snad každý, kdo se trochu víc zajímá o technologie, které využívá. Aktuálně je AMD velkým konkurentem stále ještě o něco známějšího Intelu a produkty firmy sklízí u zákazníků nevídané úspěchy. Cesta na tyto úspěšné příčky byla ale pro AMD velmi trnitá, firma se musela několikrát odrazit od dna. Příběh špatných rozhodnutí, ale i houževnatosti a snahy hledat nová lepší řešení stojí za čtení. Pojďme se na něj společně podívat.
Optimismus, který se nevyplatil
Na přelomu tisíciletí AMD bojovalo s faktem, že se CPU, které firma vyráběla v rámci architektury K7, neprodávaly. Mezitím ale vyvíjeli architekturu K8, v rámci které ukázala firma světu CPU Opteron. Procesory přinesly 64bit instrukce a paměťový řadič, který zmenšil latence při komunikaci s RAM. CPU Opteron byly skvělým produktem, usadily se velmi dobře v pracovních stanicích a serverech a mohli jsme si je pořídit také do domácích počítačů. AMD, firmě výrazně menší než byl známý konkurent Intel, se začalo po problémových letech výrazně dařit a tržby začaly růst. Vedení firmy tehdy stavělo na předpokladu, že se architektuře K8 bude dařit ještě lépe a začalo se investovat do stavby továren.
Vedení na trhu bohužel mezitím převzal konkurenční Intel, který představil revoluční novinku. K novému procesoru Pentium M přidal 64bit instrukce, které používala i firma AMD. Unikátní krok navíc ale představovalo přidání dalšího procesorového jádra, díky kterému vznikl Core 2 Duo. Na základě stejného receptu byly později představeny také Xeony. Známá strategie tick-tock se Intelu více než vyplatila. (pozn. redakce: strategie tick-tock měla vymezit postup přípravy a vydání nových generací procesorů. Jedna generace (tick) měla převzít architekturu minulé a převést ji na nový výrobní proces. Druhá generace (tock) měla na tomto výrobním procesu představit novou architekturu.)
I když procesory od firmy AMD byly v době Core 2 Duo poměrně konkurenceschopné, v Hi-end segmentu se s konkurencí měřit nemohly. Jediná strategie, která AMD zbyla, bylo konkurovat Intelu cenou. AMD tak velmi rychle přišla o své zlaté časy, které se jim ani nepodařilo využít. Jako velmi špatné rozhodnutí se tím pádem ukázaly i investice do továren, což firmu dovedlo až na pokraj bankrotu.
Budoucí úspěch nebo další pád?
Vývojáři v AMD si na základě těchto zkušeností uvědomili, že budoucnost je v tom dostat do jednoho procesoru co nejvíce funkcí. „Letěl slogan Future is Fusion.”
A jak můžeme tu budoucnost pojmenovat? APU. Ano, to APU, které máme dnes snad úplně všude. V roce 2006 ale AMD nemělo produkt, který by se byť jen podobal grafické kartě, firma tak neměla co integrovat. Rozhodla se tedy pro odkup firmy ATI, velkého hráče právě na poli grafických karet. Velké investici se věřilo i proto, že zde byla možnost získat nad hlavním konkurentem Intelem výhodu v grafických technologiích. Fúze se ale nedá dělat pouze na papíře, ve firmě pracují lidé. A právě to způsobovalo jedno velké ALE. Zaměstnanci i vedení obou firem šli stále každý svojí cestou, spolupráce se tedy komplikovala, vše se opožďovalo, a to včetně CPU. Místo plánovaných Optetronů se na trhu objevily procesory Bulldozer. AMD do nich vložilo velkou naději a slibovalo konkurenceschopné super procesory. Bulldozery byly dostupné jako desktopové a serverové CPU a také jako APU (v té době slabší CPU s výkonnou grafikou). Bohužel se nepodařilo prorazit ani v jedné oblasti a AMD opět mohla konkurovat pouze cenou.
Pořádně se odrazit a...stoupat
AMD spadla na samé dno. Ale přišla na to, jak by se od něj mohli odrazit. Vize firmy se zaměřila někam trochu jinam než doposud, a to na herní konzole: PlayStation, Xbox, Wii. Kormidlo převzala Lisa Su, která oddělila grafickou divizi Radeon a pod jejím vedením se začalo tvrdě pracovat na nové architektuře procesoru známé pod názvem ZEN.
Ačkoliv v AMD už skoro nikdo nevěřil, první procesory této generace, Ryzen, představovaly oproti Bulldozer obrovský skok a velmi záhy začaly dělat vrásky konkurenčnímu Intelu. Procesory Ryzen měly výrazně lepší část CPU, u grafických karet výsledek ještě až tak slavný nebyl.
Zanedlouho přišel spolu se ZEN2 další pokrok a velký skok oproti předchozímu procesoru. Nová generace ještě víc rozšířila propast ve výkonu. Grafická divize přichází s Radeony řady 5000, které byly zajímavé, v některých případech i porážely grafické karty nVidia, ale stále nebyly schopné konkurovat v Hi-end sféře. Firmě se ale dařilo, a tak mohla začít investovat peníze zpět do firmy, právě do rozvoje grafické divize. Investice do rozvoje firmy se vyplatily v podobě nové generace ZEN3 a Radeonu řady 6000. Intel byl finálně odsunutý na druhou kolej ve výkonu a grafické karty ukazují již opravdový Hi-end, ve kterém se vyrovnaly i konkurenci nVidia. ZEN3 se staly nejlepšími procesory na hraní.
Ze samého dna se AMD dokázalo dostat až na pozici lídra na trhu. Intel, který svého konkurenta podcenil a zaspal, má co dohánět.
A co plánuje AMD do budoucna? Nyní je asi v nejlepší kondici a chce ukázat další husarský kousek: 3D čipy. Na trh by měly přijít už velmi brzy a půjde vlastně o několik čipů vrstvených na sebe.
AMD má i do budoucna velký potenciál, a to nejen v desktopu, ale i v serverové sféře, sledujme společně, zda ho využije.
Příběh AMD nám přiblížil Standa Keppert.
